O nás

Něco o výmarském ohaři….

Výmarský ohař je považován za nejstarší plemeno ohaře. Dodnes je všestranným a vášnivým loveckým psem. Aristokrat mezi psy s lesklou stříbřitou srstí a hrdým výrazem je však stále oblíbenější i mezi neprofesionály. Jako rodinný pes je však vhodný pouze v případě, že má dostatek alternativních aktivit.

Pohled na výmarského ohaře už dávno nerozbuší srdce jen lovcům. Mnoho milovníků psů obdivuje obzvláště třpytivou stříbrošedou srst, která je ve světě psů vzácná. Dalším výrazným rysem jsou jantarově hnědé oči. Ve štěněcím věku ještě nebesky modré.

Výmarský ohař má štíhlou, svalnatou a harmonickou postavu. Hlava s dlouhýma svěšenýma ušima je dobře tvarovaná. Dokonalý typ ušlechtilého loveckého psa ztělesňuje výmarský ohař i svým hrdým postojem.

V dospělosti dosahuje výmarský ohař výšky v kohoutku mezi 60 a 70 cm. Patří tak mezi poměrně velké psy. Hmotnost se pohybuje mezi 30 a 40 kg. Feny jsou obecně o něco menší a lehčí než samci.

Jejich šedá barva srsti se mění od stříbrošedé přes jelení až po myší šedou. Bílé znaky na hrudi a tlapkách jsou v malé míře přípustné. Jsou však dosti vzácné.

Jak název napovídá, za kolébku výmarského ohaře je považováno výmarské panství. Velkovévoda Karel August z Výmaru již od konce 18. století choval tyto elegantní šedé psy. Oceňoval zejména jejich všestranné lovecké schopnosti.

Výmarský ohař se stal užitečným a ušlechtilým společníkem šlechticů a lovců. Ti byli okouzleni jeho pozoruhodným citlivým nosem, vytrvalostí a bystrostí při lovu zvěře a dravců. Výmarský ohař byl oblíbený i pro svou poslušnost vůči svému pánovi. Cenil se také jeho hlídací a ochranářský instinkt.

V Německu se dnes při chovu výmarského ohaře klade důraz na jeho lovecké využití.

Standard FCI klade důraz na tyto vlastnosti:

• spolehlivost při vystavování zvěře
• spolehlivost při práci ve vodě
• zaměření na práci po výstřelu

Je také zdůrazňována všestrannost, vytrvalost při hledání, kontrolovaný temperament a snadná ovladatelnost. Psi, kteří nemohou prokázat tyto vlastnosti při zkouškách lovecké upotřebitelnosti, nejsou v zemi původu plemene povoleni k chovu. Aby byly splněny požadavky loveckého psa, jsou výmarští ohaři v Německu předáváni pouze lovcům. V USA, Kanadě, Velké Británii a dalších zemích se výmarský ohař používá nejen jako lovecký pes. Uplatňuje se také jako pes záchranářský, terapeutický, policejní. Dále slouží na vyhledávání drog.

I jako čistě rodinný a společenský pes se šedý krasavec těší stále větší oblibě. Není tedy divu, že se v posledních letech i v jeho rodném Německu opakovaně diskutuje o tom, zda výmarský ohař není vhodný i jako rodinný pes.

Elegantní vzhled také přispěl k tomu, že i nelovci projevují stále větší zájem o tyto krásné psy. Lze však výmarského ohaře skutečně chovat jako rodinného psa?

Kritici zdůrazňují, že výmarský ohař je typický pes jednoho člověka. Poslouchá svého pána a ostatní členy rodiny toleruje. Zastánci zdůrazňují jeho orientaci na člověka, jeho láskyplnost a výraznou vůli k učení. To z něj dělá nejen citlivého, ale také mimořádně věrného a poslušného společníka.

Tato dvě hodnocení se mohou zdát zcela odlišná. Na obou je však pravděpodobně něco pravdy. Koneckonců vývoj povahy psa závisí nejen na genech, ale také na výchově, socializaci a prostředí.

Jedno je jisté: výmarský ohař je náročný pes. Jako původně lovecký pes má přirozeně velkou touhu po pohybu. Patří proto přinejmenším do velmi zkušených rukou. Majitelé musí respektovat a podporovat zvláštní povahu tohoto plemene.

V rámci FCI se kromě typického výmarského ohaře s krátkou srstí chovají i dlouhosrstí výmarští ohaři.